Komerční pornografie se jim nelíbí, a proto se rozhodli jít zcela odlišnou cestou. Martina Šikulová a Matěj Damek ze studia Hrc prc o sobě říkají, že coby performující se zaměřují na proces hledání a reflektování vlastní sexuality. Jejich cílem je odkrýt a popsat reálný sexuální život v jeho různorodosti a zachytit momenty každodennosti se vší její banalitou. Snaží se tak hledat autentický pohled na lidskou sexualitu a umožnit divákům nahlédnout do intimního světa, který je často skrytý za závojem stereotypů a předsudků.

Rozhovor s tvůrci z Hrc prc jsme se rozhodli*y udělat proto, že přinášejí nový pohled na pornografii, ale také podněcují debaty o sexuální práci a rozšiřují povědomí o etických možnostech konzumace tohoto žánru. Je vůbec možné v Česku dělat etickou pornografii? Je reálné se tím uživit? A s jakými překážkami se tvůrci a tvůrkyně potkávají?

Martina: Právě proto, že je to hravé, a proto, že milujeme citoslovce. Ten název působí univerzálně a díky tomu může každý pochopit, o co jde. Je to takové devadesátkové a jako by to přímo odkazovalo na porno.

Matěj: Je to hlavně snadno zapamatovatelné. Ten název má odkazovat na něco, co je narychlo. Podobně jako šup-šup nebo sem-tam. Ledabyle.

Matěj: Seznámil nás kurátor Filip Kartousek, který nás propojil ve svém výstavním konceptu, v rámci něhož dával dohromady dvojice, které se mezi sebou dříve neznaly. Filip nám dal ve vymýšlení koncepce výstavy, která se měla konat ve vestibulu metra, volnou ruku. Martina a já jsme se například předtím nesledovali*y ani na Instagramu. Filipovi se ale podařilo skloubit mou fotografickou práci a textilní práci Martiny.

Martina: Jsou to dva druhy činnosti, které na první dobrou ani nejdou moc dohromady. Aspoň mě by to nikdy nenapadlo. Chtěli jsme ale s Matějem vytvořit něco společného, ne jen vystavit své staré práce.

Matěj: Nakonec si ale tyhle dva přístupy umění sedly. Zjistili jsme, že máme společné téma. Tím byla částečně i sexualita, i když každý z nás k ní přistupoval jinak. Já jsem dělal anonymní deníky na fotopast a Martina dlouhodobě vyšívá motivy vycházející ze sexuální práce.

Martina: Oba dva jsme chtěli dělat něco jako Hrc prc, a to dříve, než jsme na sebe narazili*y. Ale nenašli*y jsme nikoho, s kým by to šlo a bylo to příjemné a bezpečné.

Matěj: Ze začátku projekt Hrc prc ani nebyla pornografie. Otázku, jestli budeme dělat porno, jsme začali probírat během prvních dvou týdnů příprav výstavy. Napadly nás tehdy různé věci, které se ale nedaly realizovat během dvou měsíců zbývajících do začátku výstavy. Během ní jsme se taky dali dohromady jako pár. Hráli*y jsme si s motivem zamilovanosti, což není obvyklá věc, na kterou jsme naráželi během jiných spoluprací. Zpětně myslím, že vytvořit s někým výstavu je to nejlepší rande.

Matěj: Záměrně jsme nad tím nikdy nepřemýšleli*y. Náš vztah je pro nás ale velice důležitý a vážíme si ho. Už na začátku jsme si řekli*y, že budeme produkovat alternativní pornografii. Všichni od nás hned čekali, že budeme točit jedno video za druhým. Přitom jsme ale své první video vytvářeli*y půl roku a nebyli*y jsme si jistí, jestli to vůbec dokážeme natočit. Nezačali*y jsme totiž spolu okamžitě spát před kamerou. Prvních šest měsíců jsme se pouze snažili*y odnaučit hrát. Uvědomovali*y jsme si, jak se do našeho sexuálního projevu v přítomnosti kamery dostává potřeba pocitu kontroly nad obrazem, nad tím, aby byla vidět hezčí strana mého břicha nebo aby byly skryté části těla, se kterými nejsem spokojený. Naše první video je krátký záznam orálního sexu. Vypadá úžasně, když se pustí na velkém plátně, protože jsme si během natáčení hráli*y s infra přísvitem. Po jeho natočení jsem s ním byl pár měsíců spokojený a měl jsem pocit, že jsem se někam posunul. Začal jsem totiž sám sebe víc přijímat.

Matěj: Zdá se, že je to jediná cesta, která je nám oběma přirozená. Natáčení prvního videa pro nás bylo extrémně stresující. Při jeho střihu jsem si uvědomil, že v nějakém segmentu nevidím sám sebe. Díky tomu, že nás při naší tvorbě nic netlačí, děláme to primárně sami pro sebe a něco z toho můžeme i sdílet. Sám cítím, že jsem s jedním pětiminutovým videem, které jsme vydali, udělal velký pokrok. Pro současnou pornografickou podobu to není významné, ale cítím, že jsem udělal velký pokrok v tom, abych mohl být při dalším natáčení více uvolněný. Proto si myslím, že ta tvorba dává nejvíc nám.

Martina: Byl velmi ovlivněný obrazy dokonalé pornografie, těl, která v ní účinkují, nebo výrazů obličeje, které v ní lidé předvádějí. Netušila jsem, jak moc na mě ty obrazy působily, dokud jsem si nezhlédla naše první videa. Měla jsem tendence nastavovat se tak, abych se mohla líbit sama sobě. Uvědomila jsem si, že ty pozice nevycházejí ze mě, ale z představy o tom, jak bych v pornu měla vypadat. Trvalo mi, než jsem si dokázala ten akt za přítomnosti kamery užít a netlačit na sebe tím, že musí být za každou cenu vidět, že prožívám rozkoš. Pochopila jsem, že můžu být i potichu a nedělat nic. Trvalo mi ale dlouho, než jsem se s tím srovnala a rozpoznala, co je pro mě při sexu opravdu přirozené.

Matěj: Když se lidí zeptám na to, co pro ně znamená pornografie, většinou se dozvím, že mají na mysli tu komerční. Mnohdy ji tak ale nejsou schopni pojmenovat. Kromě toho existují taky etická pornografie nebo feministická pornografie. My pracujeme s pojmem autorské pornografie.

Martina: Oba jsme na pornu vyrůstali*y a hodně (špatně) to naši sexualitu ovlivnilo. Časem nás navíc její sledování přestalo bavit. Rozhodli*y jsme se proto dělat alternativu, která se komerčnímu pornu vymyká. Na komerční pornografii je špatné asi všechno, především ale záznam aktu, který není respektující k zúčastněným.

Matěj: Je těžké to uchopit a snažím se o to už půl roku. Podle mě problém začíná už u vyhledávání. Když se podíváme na Česko, kdykoli do vyhledávače zadáme slovo „pornografie“, zobrazí se nám weby s velkou návštěvností, tedy weby s komerční pornografií. Nějakou alternativu skrze klíčová slova, jako jsou „porno“ nebo „pornografie“, nelze vůbec najít. Spousta lidí si proto pod pojmem pornografie nedovede představit jiné typy, než je ta komerční. K pornografii přitom existuje spousta přístupů, nejnavštěvovanější je vždy ale nějaká obří knihovna. V celosvětovém měřítku je to PornHub, u nás je to FreeVideo. Jedná se o ekosystém, který drží monopol na trhu.

Martina: Dostupné alternativy bohužel nemají dostatečný dosah. Mám pocit, že o nich ví málokdo. Jedná se o malé produkce.

Matěj: My jsme dlouho řešili*y, kam své audiovizuální pornografické záznamy umístit. Nechceme je totiž publikovat na webech korporátních společností, jako je PornHub, a nechceme mít ani nic společného s tímto prostředím a způsobem, jak tyto weby působí. České weby do toho stereotypního obrazu porna přidávají ještě více, protože mnohdy kradou videa z nějaké americké produkce a následně je přejmenují. Na webu dávají prostor také reklamám na různé zdravotní pomůcky na erekci atd.

Martina: V případě, že video publikuješ zdarma, ten web ho vždy využije ke svému profitu.

Matěj: Rozhodli*y jsme se svůj obsah publikovat na platformě ManyVids. Za svou šestiletou existenci si tahle platforma prošla krizí. Začala jako alternativa k velkým pornografickým webům. Založila ji žena a je to asi jediný web tohoto typu založený ženou. U velkých pornografických webů neexistuje ani jedna fotografie jejich majitelů nebo rozhovor s nimi. Jejich jména známe pouze z právních sporů. ManyVids jsme si vybrali*y, protože je tam kvalitní přehrávač, podpora ze strany provozovatele webu a je vidět, že peníze, které platforma vydělává, jsou adekvátně vrácené do jejího vývoje. Některé věci tam mohou být publikované zadarmo, některé se mohou monetizovat a je tam i možnost dělat live stream. Platforma se snaží myslet na návštěvnictvo a nabízí ti obsah, který tě zajímá.

Když ManyVids poskytneme svá videa, přebírají za ně odpovědnost oni. V případě, že by video někdo ukradl, můžeme je kontaktovat a oni nám pomohou. Právně to řeší za nás. Navíc tam nejsou reklamy jako na PornHubu.

Martina: Ideálně chceme zůstat nezávislí. Chtěli bychom mít vlastní web, na němž by se dala přehrávat videa, která tvoříme. Wordpress a podobné redakční systémy pro tvoření a správu webovek ale vůbec nepovolují explicitní obsah. Stálo by nás to hodně peněz.

Martina: Do vytváření porno videí jsme šli s cílem mířit na Česko. V Česku tvůrci a tvůrkyně porna pracují sami za sebe, třeba i na OnlyFans, atd. V online prostředí, ve kterém působíme, jsou primárně lidé z Ameriky a tam jsme se zatím s nikým moc dohromady nedali.

Martina: Jsem v ateliéru Kači Olivové na AVU, což je jediný feministický ateliér, v rámci kterého se témata, jimiž se zabývám, vůbec dají řešit. Skrze své vyšívání jsem postupně přišla k pornu, prezentuji to na AVU jako svou práci a je to pro mě neoddělitelná součást mé umělecké práce. Hodně se to prolíná jedno s druhým. Například své výšivky používám ve videích.

Matěj: Já už nefotím. Fotografie mi dala moc, ale vyhořel jsem. Teď se věnuji jenom spolupráci s Martinou. Ani jeden z nás není kameraman, ale točíme. Ani jeden z nás není zvukař, ale pracujeme se zvukem. Hrc prc funguje na poloprofesionální úrovni. Umíme toho hodně a k tomu, abychom produkovali tento obsah, využíváme veškeré své dovednosti a znalosti. Baví mě to střídat – že občas pracujeme s obrazem, jindy pouze se zvukem a nyní i s textem. Baví mě, že Martina využívá ilustrace.

Mám pocit, že si každý měsíc hrajeme s něčím novým. Třeba teď jsme byli*y přizváni na UMPRUM jako oponenti diplomové práce, která se zabývá analýzou sexuality skrze textilní díla. Za dva roky svého působení jsme udělali čtyři výstavy, natočili hromadu materiálu a některý pak používáme pouze na tu danou výstavu. Chceme si za svou tvorbou stát, a právě proto ji zpracováváme dlouho. Jde v ní o naše těla, o náš vztah. Občas jsem sice nešťastný z toho, že jsme pomalí, ale vím, že si v té tvorbě můžeme dovolit pauzu a nemusíme nonstop chrlit nový obsah. Nechceme se dostat do situace, kdy budeme každý týden vypouštět nová videa.

Martina: Přátelé byli*y nadšení, protože bydlíme v příjemné bublině, ve které jsou všichni nějakým způsobem stigmatizovaní. Dostáváme od nich hezkou zpětnou vazbu. Má rodina si na to časem zvykla, protože tématu sexuality a sexuální práce se věnuji už nějakou dobu. Část rodiny, na které mi záleží, to přijala dobře a podporuje nás.

Matěj: S mojí rodinou to bylo složitější.

Martina: Protože u tebe to nebyl postupný vývoj jako u mě. Ty jsi ze dne na den mámě řekl, že děláš porno.

Matěj: Vždy jsem měl s mámou otevřený vztah. Myslel jsem si, že to přijala, ale časem jsem si uvědomil, že to pro ni bylo těžší, než jsem původně očekával. A širší rodině nemám vůbec potřebu říkat, co dělám. Podstatná část mé rodiny nikdy nebyla v galerii a spíš se tomu posmívá.

Matěj: Oba dva máme své denní práce. Nechceme se živit pornem, protože bychom museli*y jít proti hodnotám, za kterými si stojíme. Naše videa totiž stačí jinak nastříhat a můžeme jít vydělávat. Bylo by to rychlé, ale snažíme se tomu vyhnout. Nechceme dělat tyto ústupky. Máme účet na Herohero, kde nám lidé mohou na naši tvorbu přispět, ale nemůžeme tam zveřejnit svůj obsah. Předtím jsme využívali platformu Buy Me a Coffee, ale ta nám působení zamítla. Web spravujeme ve Wordpressu a tam se taky pohybujeme na hraně, protože na něm máme odkaz na ManyVids. Na OnlyFans publikovat nechceme, protože k němu máme výhrady. Pokud bych každý večer streamoval, mohl bych si vydělat. To by ale už byla práce na plný úvazek. Další věc je, že Hrc prc jsme my dva a všechno si děláme sami, včetně webu atd.

Martina: Je to první textové dílo, které jsme se rozhodli vydat. Jedná se o shrnutí našeho rok a půl dlouhého bádání, během něhož jsme každý den psali mikrotexty. Ty úryvky jsme dali*y dohromady a skloubili*y je do uceleného textu. Je to krátký a subjektivní text o tom, proč je porno dobré a naopak jak škodí. Jsou tam návrhy alternativ k pornu a tipy, jak se k nim dostat.

Martina: Přála bych si natáčet jiné lidi a dobře jim za to zaplatit.

Matěj: Chci začít performovat jako jednotlivec a jít na to přes live streamy. Chtěl bych napadat formát live streamu, který nabízí službu za finance, a místo toho nabízet jiný obsah. Dával bych možnost zaplatit těm, kdo chtějí. Kromě toho se chceme více zabývat i tvorbou našeho zinu a skrze něj vypouštět své poznatky do světa. Mám taky chuť pořád vystavovat.