já – čistá jako abstraktní umění
ty – selhání lidského faktoru

Olga Słowik

nemaž mi med okolo pier
vonku je tridsaťštyri stupňov
a tu iba deväť
podprsenka je ti z roka na rok väčšia
kontinuálne chudneš
snažíš sa splynúť s davom
ale aj tak ti to nepríde dosť
nemusíš sa postaviť na hlavu
odstránenie celulitídy podľa tcm
nezvyšuje vnútornú hodnotu
telo starne na horúcom betóne
oddané pohybu palca
zhora dole
telo, keby radšej tancovalo

Viktória Citráková

Hrajeme si - já jsem tvoje první láska a
ty jsi foťák s černobílým filmem
Cvak! A jsme svoji, alespoň na chvíli

Fotky jsou rozložené do šachovnice
tak, aby tě každý tah něco stál,
ale vyhrát mě nikdy nenecháš

Chci zařvat “stop hry!” ale bojím se, že
mě rozostříš do šedého,
neohraničeného zátiší

Hrajeme si tak skoro 30 let
Už si ani nepamatuji tvé oči, jen
objektiv a rytmické cvakání

Aster Švandová

nosíš identitu jedině v kapse
od hodně volných kalhot
a vytahuješ ji jako žolíka

čteš o bohyních které bohyněmi
vůbec být nemusí když nebudou chtít

zkoumáš oblečení genocidy protože víš
co znamenají emoce v tváři

nehodláš dělat nic co by pomohlo korporátům
tanči všem unikáš tanči

Simona Hendrychová

Potřebujeme odpor,
který přináší radost,
Radost,
která posiluje náš odpor.

Čarodějmila Koštátková

Mezi hlínou a kůží
hranice načrtnuté mocnými
rozdělují krajinu.
V každém soustu
nacházíme kořeny.
Odmítáme vykořisťování
naší země, našich těl.
Půda pamatuje.
I my.

Čarodějmila Koštátková