„Sleduj výbuchy bomb placenejch z tvejch daní, sleduj Met Gala, sleduj brainrot, sleduj záběry prostřelený hlavy natočený na GoPro,“ zpívá americko-kanadský hudebník Grandson ve skladbě BRAINROT. Píseň je symptomatická době, kdy máme genocidu na dosah tlačítka myši, reklamy nás nutí kupovat si kraviny a ze všeho kape dopamin, jak stojí dál v textu písně. Před pár dny, konkrétně 7. ledna, jsme zase měli*y na displejích vraždu Renee Nicole Good v Minneapolis, která proběhla za bílého dne. Agent Jonathan Ross, který ji zastřelil, asi jednal v přesvědčení, že když od USA dostal odznak Imigračního a celního úřadu (ICE) a pistoli, dostal i právo bezdůvodně zabíjet.

Trumpova fašizující politika tlačí na masové zatýkání migrantů*ek, nastoluje denní kvóty zatčených a rozšiřuje počty příslušníků ICE. Výsledkem je omezený trénink budoucích agentů, nezřídka radikálů lákaných skrze nacionalistické a agresivní výroky ve verbujících videích a příspěvcích na sociálních sítích, kteří pak mohou jednat jako utržení ze řetězu. Loni ICE https://www.theguardian.com/us-news/ng-interactive/2026/jan/04/ice-2025-deaths-timeline tet: zavraždilo třicet dva lidí, nejvíc od roku 2004, letos už víme o jedenácti.

Jak souvisí ICE s brainrotem – obsahem pro chronicky online lidi, který je tak bizarní či pitomý, že nám rozkládá mozek? Jaké propagandistické průjmy vypouští oficiální MAGA kanály (příznačné slovo) a jak se to propisuje i do podoby politické komunikace v Česku? Proč kvůli neustálému nasrání (našemu i v našich telefonech) a kulturním válkám nemáme kapacitu bavit se o potřebných socioekonomických reformách? A můžeme degeneraci politické komunikace využít i k propagaci progresivní politiky a lidských práv?

MAGA meme tým

Reakce na střelbu v Minneapolis se na sociálních sítích štěpí vedví. Jak jinak, k tomu jsou jejich algoritmy sestrojené. Na jedné straně vidíme odsouzení vraždy a různé analýzy situace, které odhalují, že agent ICE rozhodně nebyl v ohrožení života a jeho chování je neospravedlnitelné. A na straně druhé je komunikace oficiálních aktérů a příznivců MAGA. Dehonestující lži o Good zaznívají od Trumpa, Vance i ministryně vnitřní bezpečnosti Kristi Noem. Prý šlo o akt domácího terorismu, ti klauni si ale spletli pachatele. Tím totiž nebyla Good, nýbrž agent Jonathan Ross, kterému teď Vance slibuje absolutní imunitu.

Už tahle dystopická shitshow by se dala nazvat brainrotem. Jenže úroveň oficiální komunikace MAGA pravice je ještě mnohem, mnohem níž.

Přivítejte na scénu: rádoby edgy marketing a „černý humor“ účtů Bílého domu a ICE na síti X. Taky vám přijde vtipné „ASMR video: deportace nelegálních vetřelců“? Nebo dehumanizující sestřih záběrů ze zásahů ICE v tiktokovém stylu do podkresu hudby od /link: https://edition.cnn.com/2025/12/06/us/video/sabrina-carpenter-white-house-spat-digvid-vrtc text: Sabriny Carpenter)? Co do znělky Pokémonu „Všechny chytit máš“? Jak analyzují novinářka Taylor Lorenz a reportér Drew Harwell, komunikace ICE se pod Trumpem 2.0 přeměnila z nudné oficiální politické šedi ve „smrtící influencerskou mediální mašinerii“, často s provokativními příspěvky a popisky jako z dílny třináctiletého puberťáka. „Naschvál využívají spektákl videí i rozzuřenost reagujících liberálů, aby docílili virality […] a používají muziku celebrit, k níž nemají autorská práva,“ shodují se Lorenz a Harwell v podcastu Power User.

Sdílejí to pak lidé napříč politickým spektrem – i já o tom teď koneckonců píšu. Ve zkratce jsme svědky, jak Harwell podotýká, „4chanizace americké vládní administrativy“. Cílem takové komunikace je samoúčelná provokativnost („edginess“), přehnaná drzost a především dehumanizace. Jako by oběti nebyly lidské bytosti, jako by svět byl černobílý boj dobra (Trump) proti zlu („vetřelci“, liberálové, demokraté, menšiny, feministky… chápeme se).

Abych této proměně lépe porozuměl, 4chan jsem si otevřel. Nebudu citovat, co za žumpu na účet Renee Good čtu hned v prvních pár příspěvcích, které doplňují její kreslené karikatury s vyplazeným jazykem, slzami v očích a stříkající krví ze střelné rány v krku – nejspíš symbolizující, že jde o jakousi pomstu levičákům za vraždu Charlieho Kirka.

Le epické trollení

Kde se v těchto lidech bere potřeba čerpat uspokojení, sebehodnotu a přitahovat pozornost právě skrze co nejnestydatější projevy zamindrákovanosti? Těžký oříšek k rozlousknutí, nejspíš půjde o fakt zamotaný komplex rodinných, společenských, kulturních a ekonomických faktorů, roli vzdělávání a náboženství, nacionalismu, mocichtivost populistů i selhání Demokratů a nesmírný vliv sociálních sítí na společnost. To tu rozmotávat nedokážu, podotknu ale, že pro tyto ultrapravicové online trolly a jejich svět, prosakující z 4chanu do mainstreamu, máme zavedený termín: groyper. Termín tak významný pro směřování amerického politického diskurzu, že jej Financial Times označily za slovo roku 2025.

Chtěl bych tu ale aspoň trochu rozmotat poslední faktor z výše zmíněného výčtu – cílené nastavení sociálních sítí a jejich vliv. Už během studia žurnalistiky nás učili*y, že negativní reakce se na Twitteru šíří násobně rychleji než ty pozitivní. Sociální sítě taky automaticky servírují čerstvě založeným (především mužským) účtům mizogynní a sexuální obsah, pokud delší dobu nic nelajkují. Zkrátka – uživatel nedostatečně reaguje, tak mu algoritmy ukážou něco, co jeho reakci přece už musí vyprovokovat, ideálně obsah, co štěpí společnost, ať se v komentech hezky pěkně hádají.

Další výzkumy naznačují, že scrollování krátkoformátových videí – třeba jako těmi od ICE – zapíná v mozku lidí jakýsi autopilot, a to více než jiná podoba obsahu. Když zkoumané uživatelstvo scrollovalo na TikToku, který jim automaticky servíroval krátká videa, omezila se jejich možnost rozhodovat se, jejich paměť a dovednost udržet v hlavě více úkolů, a to nezávisle na tom, co v těch videích bylo: ať pejsci, či vzdělávací obsah.

brAInrot

Říkám si tedy, že být na sociálních sítích naštvaný a přemýšlet v černobílém režimu „my“ versus „oni“ je kognitivně snazší a algoritmicky více podporované než se snažit o empatii a konstruktivní dialog. Toho lze snadno využít k manipulaci – obzvlášť když autopilot mohou zapnout i oni manipulátoři a s pomocí AI chrlit šokující, provokativní obsah či přímo oficiálně falšovat fotografie protestujících. Instagram Reels zaplavila falešná AI videa roztržek agentů ICE s kolemjdoucími, jimiž anonymní profily sbírají miliony zhlédnutí, v Polsku vyzývají těžko rozeznatelní*é AI influenceři*rky k „Polexitu“, OpenAI má už svou vlastní deepfake sociální síť Sora, síť X zase umožnila uživatelstvu generovat AI obrázky s pomocí chatbota Grok – čehož ihned začali využívat úchylové k nekonsenzuálnímu svlékání politiků, Muska, žen i dětí.

Generativní AI tedy zásadně prorůstá do sociálních sítí a akceleruje jejich pudovou povahu. Na tuto proměnu naší komunikace Muskové, Zuckerbergové a Altmanové usilovně tlačí a sázejí na ni stovky miliard dolarů. Tomu pak odpovídá obsah a podoba internetových diskusí. Viděli jste Trumpova AI videa? Třeba bizarní, genocidní a pozdně kapitalistickou horečnatou vizi „Trumpovy Gazy“? Nebo jeho mokrý sen, v němž jako pilot stíhačky shazuje výkaly na americké protestující, kteří loni v červnu demonstrovali proti autoritářství a korupci jeho administrativy? Dehumanizace a absurdita, ale kvůli tomu bohužel i viralita a dosah – často se záměrem odvést pozornost od důležitějších věcí.

Už v roce 2003 popsala tato úskalí internetové komunikace socioložka Jodi Dean v textu Proč síť není veřejnou sférou. Vysvětluje, proč internet nemůže naplnit ideál demokratické výměny názorů, dokud mu vládne tzv. komunikativní kapitalismus: „Technologie, koncentrace korporátní moci, požadavky finančních trhů, svody společnosti spektáklu (…) stvořily opak demokracie.“ Identita internetu stojí podle Dean na neustálé cirkulaci konfliktů a hádek, která ovšem v tomto kontextu není produktivní, ale spíš nás cíleně zahlcuje a depolitizuje. Každý jsme lapen v jiné polarizované algoritmické bublině. Výsledkem je jepičí a povrchní život sociomediálního aktivismu, což si uživatelstvo samo uvědomuje – jak ukazuje moře obsahu na sociálních sítích kritizujícího sociální sítě. Analýza Dean odpovídá skutečnosti i po třiadvaceti letech.

Negativa platforem si sice uvědomujeme, stále na nich ale působíme. Popisovaný styl dehumanizující komunikace a přemýšlení se i kvůli nim normalizuje – a zlo se tím banalizuje, abych si vypůjčil termín od Hannah Arendt. I já jsem ale denně na sítích, stejně jako miliardy dalších lidí. A nepostuju, nešířím, nelajkuju rasistické a dehumanizační bláto (tzv. slop). Abych se tak zastal těch, kterých se mé osočování netýká: na sítích je taky přehršel virálního obsahu proti Trumpovi, proti ICE, proti AI i brainrotu.

Český odvar toho všeho

Jestliže píšu, že se politická „brainrotující“ komunikace normalizuje, jak jsme na tom v Česku? Bohužel i plejáda tuzemských profilů na síti X přežvýkává MAGA propagandu o levičácké extremistce, která svým autem skoro zavraždila nebohého agenta: „Snad mu Pán Prezident Donald Trump a FBI zajistí spolehlivou ochranu,“ dočítám se v komentářích reagujících na příspěvek novináře Matěje Schneidera.

Věřím (spíš doufám), že tyhle profily jsou fejk, AI boti nebo jen chtějí provokovat. Ale jak moc na tom záleží, když takové výplody dennodenně čteme pod téměř všemi politickými příspěvky nejen na síti X? Jindřich Rajchl dobývá české algoritmy svými prvoplánovými protiukrajinskými výkřiky s desítkami tisíců (snad převážně fejkových) lajků, Okamurovým rasistickým AI plakátům a kýčovitým hudebním klipům zase tleskají podezřelé profily s jedenácti přáteli, ale tisícem reakcí na komentáře. Je internet opravdu mrtev? Evidentně ne, protože Okamura, Rajchl i Trump mají reálné voličstvo z masa a kostí. Jak moc je ale jejich virtuální podpora jen umělým a automatizovaným výmyslem, který z nemoderovaných komentářových sekcí ovlivňuje, jak vnímáme politickou realitu?

Platformám je tohle ale fuk. A bagatelizující jazyk sociálních sítí tak už stihl nakazit politické kampaně napříč spektrem. Babiš je na TikToku „lowkey alpha“, Fiala i Turek jsou zase „sigma“ – to fakt není politika, spíš cringe poměřování penisů, navíc za pomoci incelských termínů z 4chanu. Nebo pamatujete ASMR Maláčovou s Labubu? Komu za ní tehdy nebylo trapně? O některých příspěvcích Danuše Nerudové ani nemluvě. A jak funkční je, když poslankyně Julie Smejkalová ve spolupráci s účtem @brainrotpolitika nazývá Babišovu vládu slovy „nightmare blunt rotation“?

Samozřejmě že podobná videa se zkrátka snaží mluvit „jazykem mladých“ a tím je zaujmout a přivést k politice. Zároveň z ní ale tak trochu dělají reality show a myslím, že zbytečně. I na českých sítích je řada mladých lidí, kteří předávají složitá politická témata důstojně, ale stále zajímavě a s velkým dosahem. Je potřeba najít balanc. Jako by ovšem tenhle typ síťové komunikace prostě měl tendenci sklouzávat k těm nižším lidským pudům. Vrcholným úkazem je oficiální kanál ODS, který ve videu použil meme skladbu „My jsme Petr Fiala“, tedy AI cover pietního songu za Charlieho Kirka. Fiala písničku pochvalně komentoval už na profilu jejího autora @narodnibrainrot. Tenhle účet ale v memech zlehčuje i střelbu na FF UK, násilí na ženách, zavírání Romů či transporty do koncentračního tábora Terezín.

Chápu, že přece nechceme fašounům sociomediální prostor vyklidit jen proto, že je místní obsah zjednodušující a všechny aktuálně mainstreamové sítě jsou napojeny na bezpáteřní oligarchy a autoritářské režimy. Bez efektivního marketingu to může jakákoli politická strana jít zabalit. Když ale převáží vtip nad sdělením, meme nad hodnotami, strašení nad programem, může takováto komunikace stírat hranice přípustnosti a v honbě za cool viralitou a lajky od chronicky online náctiletých pak 61letý prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., dr. h. c., tleská AI písničce od rasistického edgelorda.

Progresivní brainrot?

Nechci působit jako kazič zábavy, pro nějž je „komedie ilegální“. Brainrot samozřejmě může mít své místo – v zábavě, umění i politickém shitpostingu. Když na něj ale naskakují oficiální účty ve snaze stát se trendy influencery, je podle mě důležité, aby byl alespoň využit funkčně a komunikoval reálnou, materiální politiku. Ať to všechno není jen velký meme a svou politickou angažovanost nenaplňujeme jen skrze slogany, srdíčka a reposty.

Veřejné školy v New Yorku nabízejí v tomto školním roce snídaně a obědy zdarma všem studujícím. Vzhledem k mladé cílovce a potřebě širokého zásahu 2,7 milionu dětí vypadá jeden z příspěvků oficiálního profilu státu New York takto: plameny, střihy, blikání, nevkusně výrazný font a hektické edity do songu Carly Rae Jepsen zakončuje fotka herce Jeremyho Allena Whitea z kuchařského seriálu Medvěd s textem: „Papejte miláčci <3“. Místo běžných pár tisíc zhlédnutí má tohle video přes milion. Za mě vhodné užití formátu, který propaguje funkční změnu ve školství. Nevidím tu výkaly ani dehumanizaci. Proč ne.

Byl bych rád, kdyby nás obsah o politice informoval o socioekonomických tématech a potřebných reformách. Populisté i technolobbisté ale nechtějí vzdělané publikum. Kulturními válkami či chatboty nás tyhle skupiny okrádají o kapacitu přemýšlet; učit se o daňovém systému, situaci ve školství, programových prohlášeních vlád. Dominance kulturních válek na sítích i v médiích pak může vyvolat dojem, že pro české voličstvo bude zásadní třeba téma uprchlíků, genderu či opuštění EU. Analýzy parlamentních voleb přitom ukazují, že o vítězství ANO rozhodla frustrace voličstva ze stagnace jejich regionů. Na jejich ignorování doplatily samozvané liberální strany, které své kampaně stavěly na sice šlechetných, ale abstraktních hodnotách demokracie, Antibabišovi a Antiputinovi.

Babiš sice pózuje v alpha mikině, tančí s JBL reprákem a Havlíčkovi vypráví o scrollování na Instagramu před spaním, mimo to ale byla jeho kampaň majoritně ekonomická. Slibovala sice nerealistický zadlužovací evergreen – zvyšovat důchody, přitom snižovat daně (hlavně ty firemní!) –, ale aspoň promlouvala k materiálním potřebám lidí v regionech. Na to voličstvo nakonec slyšelo víc než na kulturní témata.

Podíváme-li se zpět do New Yorku, nový starosta Zohran Mamdani měl hezky natočený, virální obsah, ten ale volby nerozhodl. Byl spíš komunikační třešničkou na již upečeném dortu. Korpus a poleva sestávaly z prosociálního ekonomického programu a kontaktní kampaně, do níž se zapojily místní odbory i desetitisíce dobrovolníků*ic klepajících na dveře Newyorčanů.

To je konec

Ať tedy i já jen neplkám. Věděli jste, že daňový systém u nás zvýhodňuje top 5 % nejmajetnějších a neúměrně https://www.instagram.com/reel/DQl_COACDWE/ text_ zatěžuje nízkopříjmové pracující? A že jeho neznalost silně souvisí i s nezájmem o veřejné dění a demotivací něco kolem sebe měnit, jak ukazuje šetření výzkumné agentury PAQ Research? Tady tak máte daty ověřený návod, jak zvýšit zájem o participaci na věcech veřejných ve svém okolí. Na záchranu světa od fašizace ale recept nemám a realistickou levici na české politické scéně ještě několik let neuvidíme. Máme tu ale kvalitní organizace i aktivní odborářstvo. To, co navrhuji, by mohl být dobrý první krok pro každého jednotlivce, jak si zvýšit motivaci přiložit ruku k dílu.

Koneckonců politické a společenské iniciativy i aktivisté*ky taky potřebují efektivně komunikovat, nemusíme tedy na sociální sítě zanevřít. Spíš než na nich šířit brainrot ale navrhuju inspirovat se co do formátu třeba u publicistických reelů Julie Kaletové, shrnujících karuselů Johany Bázlerové, dopadů iniciativy Zakroužkuj ženu nebo postů na obranu neziskovek od Konsentu. I sítě se dají dělat dobře. Ale jasně, kdo fakt chce, ať svůj aktivismus klidně přetaví i v satirické memy o ANO, Turkovi či americké imperialistické válce o ropu. Ostatně Turka připravil o ministerské křeslo taky „brainrot“ – i když jeho vlastní –, což je střípek naděje české politiky (a hlavně novinařiny). Jen bacha na to, s jakými rasisty, populisty, boty a edgy trolly i v Česku tenhle formát sdílíme. Bez fyzické sociální a politické struktury je virální komunikace jen část pokrmu na talíři. Tak ať i všechny ty naše memetické jednohubky nesplynou ve velký nerozeznatelný slop bowl.