Komunistická strana Československa byla původně masivní politickou stranou, která združovala všechny názorová spektra na levici. Jejím prvním předsedou byl někdejší sociální demokrat a veterán dělnických stávek Bohumír Šmeral. KSČ v roce 1929 prošla bolševizací a jejím předsedou se stal Klement Gottwald. Strana se pak dostala pod vliv sovětského imperialismu a začala používat nástroje, které paradoxně samotní prvorepublikový komunisté zažívali na vlastní kůži coby útlak. Tento proces dobře popisuje politolog Jacues Rupnik v knize Dějiny Komunistické strany Československa (2022). Když se v roce 1948 komunisti dostali k moci, byla to strana, která už plně vstřebala strategie utlačovatelů. Lze to ilustrovat na případu Uherskohradišťské věznice, kde prvními politickými vězni byli sociální demokraté. Po roce 1948 skončili v celách někdejší věznitelé. Tohoto vstřebání útlaku, kteří pracující zažili a jeho recyklace coby nástroje si všímá i Erich Fromm v knize Obraz člověka u Marxe (1961) nebo nebo Milovan Đilas v díle Nová třída (1957).