Osmanský milletový systém představoval způsob správy nábožensky a etnicky různorodého obyvatelstva v Osmanské říši, který fungoval od 15. století až do počátku 20. století. Říše uznávala částečnou autonomii nemuslimských náboženských komunit (milletů), z nichž nejvýznamnější byly pravoslavný, arménský a židovský millet. Tyto komunity si pod vedením vlastních náboženských představitelů, odpovědných přímo sultánovi, mohly spravovat své vnitřní záležitosti včetně soudnictví, školství a náboženských institucí. Ačkoli systém umožňoval různým skupinám zachovat si vlastní identitu a poskytoval jim určitou míru samosprávy, nemuslimové měli nižší právní status, museli platit zvláštní daň a nemohli zastávat nejvyšší státní funkce.