Zákon o majetku nepřítomných, přijatý Izraelem v roce 1950, umožňuje státu konfiskovat majetek palestinských uprchlíků z období Nakby. Zvláštností tohoto zákona je kategorie „přítomných nepřítomných” – Palestinců, kteří sice zůstali na území Izraele a získali občanství, ale byli dočasně mimo své domovy. Tito lidé, ačkoli žijí jako občané Izraele někdy jen pár metrů od svých původních domů, nemají právo je obývat ani navštívit, protože byly prohlášeny za „majetek nepřítomných”. Tento právní mechanismus efektivně brání Palestincům získat zpět své nemovitosti, i když mohou prokázat vlastnictví oficiálními dokumenty z období před rokem 1948, a představuje tak zásadní překážku uplatnění práva na návrat.