Markéta Garai (ona/její) se v rámci svého uměleckého feministického výzkumu věnuje vzniku teorie, jak vyobrazovat lidské tělo osoby pracující v erotickém průmyslu či sexbyznysu, tak aby výtvarné umění nepodporovalo sexuální objektivizaci, slutshaming, sekundární viktimizaci a nezastávalo povrchní postoje založené na společenských stigmatech a kulturní apropriaci. Kvůli výzkumu začala v roce 2013 pracovat jako striptérka a postupně pronikala hlouběji do problematiky. Mezi lety 2016 a 2018 reagovala na svou zkušenost performativními výstupy v galeriích a mimo ně (Nejsem toto tělo, 2016; Můj pasák, můj galerista, 2016; Můj galerista, můj pasák, 2017; Festival nahých forem, 2018) a vytvářela audiovizuální díla (Diary series, 257), která byla souhrnně prezentována v roce 2023. Krátce spolupracovala s organizací Rozkoš bez rizika jako peer pracovnice.