Téma sexu a sexuality mě zajímalo od malička i přesto, anebo možná právě proto, že v mojí jinak dost otevřené rodině byly tyhle oblasti velké tabu. Že jsem queer, nebo aspoň ne úplně 100% hetero, jsem věděl*a už od svých sedmi let. Když jsem dostal*a první menstruaci, došlo mi, že trpím vaginismem a tím pádem můj sexuální život asi bude vypadat jinak, než je to „normální“. Strach z toho, že moje tělo „selže“ už při první sexuální zkušenosti (tehdy jsem věřil*a, že jediný způsob, jak ztratit panenství/panictví, je penetrace vaginy penisem), mě dovedl k sama sobě uloženému celibátu a neuvěřitelné ostudě i úzkostem z toho, že jsem byl*a „panna“ až do svých jednadvaceti let. Teď, s osmiletým odstupem, mi to už vůbec nepřijde jako pozdě.

Všechno, co jsem tehdy prožil*a, mě přimělo, abych se stal*a sexuálním*sexuální edukátorem*kou. Dneska se proto ve své práci často snažím nabídnout alternativu ke společensky zašlým a problematickým tradicím nebo předpokladům vázaným k sexu a sexualitě. Jedním takovým příkladem je koncept sexu samotného: co naše společnost považuje za sex, co naopak ne a proč je nejvyšší čas tuhle neskutečně striktní definici změnit neboli „queerovat“.

Queer jako sloveso

Než se pustím do důvodů, proč je podle mě namístě přepsat, čím sex může být, je důležité vysvětlit, co mám na mysli výrazem „queerovat“ (anglicky queering). Většina z nás jistě zná slovo queer jako podstatné nebo přídavné jméno vztahující se ke queer identitě. Queer se ale dá také chápat jako sloveso. Něco queerovat tudíž znamená vymanit se ze společenských norem, vytvořit něco nového a nespoutaného společenským statem quo, vyhranit nová pravidla nebo vytvářet prostor, kde pravidla nejsou vůbec potřeba.

Jedná se o radikální a dosti statečný čin: cíleně se vymezovat proti hegemonii samozřejmě není nic jednoduchého a přináší to s sebou také spoustu negativních následků. Zároveň ale queerování může představovat vitální způsob kritiky cisheterosexuální, rasistické, ableistické a třídně nevyrovnané společnosti, což ve své knize Queer Art of Failure (2011, Queer umění selhávat) navrhuje queer teoretik Jack Halberstam. Věřím totiž, že namísto pocitu studu či nedostatečnosti ohledně svých sexuálních životů či identit bychom se raději měli*y věnovat aktivnímu zpochybňování stávajících společenských definicí a naopak se cítit pyšně na svou „neschopnost“ tato očekávání naplnit. Jak říká Halberstam, queer lidé excelují v nacházení síly a radosti ve své „nezpůsobilosti“ přizpůsobit se cisheterosexuálnímu systému. A to je něco, co bychom se měli*y naučit všichni.

Proč je potřeba queerovat sex?

Stručně řečeno, queering sexu nám umožní zaměřit se na naše potěšení a slast namísto tlaku na to, abychom splňovali*y určité společensky předepsané představy či role. Do něčeho tak intimního a osobního, jako je sex, se totiž promítá neskutečné množství pravidel, předpokladů a mocenských pozic. Tím se aktivita, která má být nespoutanou a příjemnou, mění na jeviště, na němž se předvádí jeden z nejvíce definovaných společenských scénářů, ve kterém má každý účastník předem danou roli.
Jak už jsem tu několikrát poznamenal*a, sex slouží jako prostor pro utvrzení konceptu povinné cisheterosexuality a heteronormativity. Americká feministická teoretička Adrienne Rich říká, že snaha ukotvit (cis)heterosexualitu a genderové role s ní spojené je jedním z hlavních elementů patriarchátu (a také nadřazenosti bílé rasy). Idea, že „správný“ sex je ten penetrační a heterosexuální, se může zdát jako „přirozeně“ vžitá na základě jeho spojitosti s procesem biologické reprodukce. Z historie a světa zvířat ale víme, že to není pravda: sex bez účelu reprodukce není novinkou ani pro lidstvo, ani pro širokou škálu mimolidských druhů. Samotné slovo „heterosexuál“ bylo vytvořeno až na konci devatenáctého století, jak popisuje Michael Warner v knize Politics of sexual shame (1999, Politiky sexuálního studu), v rámci novodobé snahy sexualitu definovat a medikalizovat.

Společenské normy definují nejen to, jak má „správný“ sex vypadat, ale přisuzují mu také stereotypy, které poté vytvářejí mocenskou hierarchii. V cisheterosexuálním sexu je velmi jasné rozdělení na osobu penetrovanou a tu penetrující. Penetrující osobou je v rámci cishet sexu tudíž většinou cis muž a akt penetrace je vnímán jako aktivní, zatímco cis ženám, tedy penetrovaným, je připisována pasivita. Penis je vnímán jako jediný aktivní komponent, na rozdíl od vaginy, která v tomto pohledu slouží jako pouhý recipient. Tato charakterizace je poté citována jako jeden ze základů binárních genderových rolí: muži jsou aktivnější, agresivnější, dominantnější, zatímco ženy jsou pasivní, stoické, slabé. Penetrace jako analýza dynamiky moci (či její ztráty) je aplikována i na sexuální vztahy, které nejsou heterosexuální: jedním z důvodů společenské homofobní pohoršenosti nad cis gay sexem je nepochybně také fakt, že maskulinita založená na roli penisu v cishet penetraci je zde zpochybněna a porušena.

Společensky uznávaný a nadřazený koncept cisheterosexuálního sexu ale není problematický jen z hlediska genderových rolí. Pojí se k němu totiž spousta dalších stereotypů, například rasistické a ableistické předsudky a fetišizace. Jedná se především o koloniální představy o hypersexualitě černochů a černošek, jež mají původ v sexuálním násilí páchaném vůči zotročeným černochům a černoškám a které byly později upevněny díky takzvaným minstrel shows Jim Crow éry (jedná se o archetypy jako Mammy, Jezebel či Mandingo). Ve druhé řadě se jedná o asexualitu a submisivitu přisuzovanou jak jihovýchodním Asiatům a Asiatkám, tak lidem s postižením. Tyto škodlivé stereotypy v obou případech přežívají (nejen) kvůli instituci cishet sexu, jako je penetrace.

Doživotní panicové a panny?

Chápat sex pouze jako penetraci velmi úzce definuje akt ztráty panenství/panictví. V naší společnosti existuje spousta pravidel a očekávání pojících se k naší první sexuální zkušenosti, čímž se tento relativně chvilkový moment mění v neopakovatelnou životní událost, což pouze zvyšuje tlak spojený s už tak dosti intimní a někdy také matoucí situací. Může se tak stát, že na základě společenského nátlaku a úzu spousty lidí, zejména teenagerů, sami sebe přesvědčí či přímo donutí udělat něco, na co ještě nejsou připraveni nebo co vlastně vůbec nechtějí. Dalším problémem společenské kategorizace sexuálních „poprvé“ je také znevažování queer zkušenosti a celkově všech dalších sexuálních praktik, které nejsou penetrace. Pokud se panictví/panenství dá ztratit pouze penetrací, kolik queer lidí jsou tedy doživotní panicové/panny?

O cisheterosexuální penetraci jako o „přirozenou“ a „potřebnou“ se opírá i spousta mizogynních, antifeministických a toxicky maskulinních subkulturních proudů, jako jsou například incelové. Nejedná se ale jen o takto extrémní útvary, které o sexuálních vztazích mezi cis ženami a muži přemýšlejí skrze tento pohled: ve většině mainstreamových médií, ať už se jedná o filmy, knihy, nebo seriály, je běžné zobrazovat sex jako pole pro mocenský boj, pro přesvědčování, pro nerespektování prvního ne. Druhý člověk nakonec vždy podlehne šarmu a chtíči a ne se změní v ano. Není potom divu, že konsent je tak často opomíjen i v rámci romantických vztahů a že tolik lidí má nebo bude mít nejednu zkušenost se sexualizovaným násilím. Stručně řečeno, kultura znásilnění je v naší společnosti neskutečně mocná i kvůli tomu, že ji vyzdvihování cisheterosexuální penetrace podporuje a umožňuje.

Pokud hovoříme o penetraci v rámci cisheterosexuálních vztahů, nelze také opominout koncept orgasm gap, tedy rozdíl v četnosti orgasmů mezi cishetero muži a ženami. Tato disparita se dá relativně jednoduše vysvětlit: penetrace prioritizuje orgasmus v podobě ejakulace a nebere pořádně v potaz to, že pro většinu lidí s vaginou je lehčí docílit orgasmu klitorální stimulací místo té vaginální. V rámci cishetero penetrace je ejakulační orgasmus brán jako hlavní cíl, po jehož dosáhnutí akt sexu končí, zatímco klitorální/vaginální orgasmus je jakýsi bonus, který je fajn a vzrušující, ale ne úplně potřebný.

Standardizaci penetrace ve všech formách nelze diskutovat bez problematiky sexuálního a reprodukčního zdraví. Nepenetrační formy sexu s sebou sice také nesou spoustu rizik přenosu pohlavně přenosných chorob, mohou ale nabídnout alternativu bez možnosti otěhotnění, což je v kontextu zemí omezujících přístup k antikoncepci a potratům velikou výhodou a nutností. Definice sexu jen jako penetrace (ať už vaginální, či anální) navíc také dominuje ve sféře sexuální zdravotní péče, čímž limituje nabídku testování, péče nebo prevence a tím pádem zhoršuje stav globálního sexuálního zdraví.

Jak queerovat sex

Jak tedy můžeme sex queerovat? Asi není žádným překvapením, že moje první rada je prostá: konec vyzdvihování penetrace. Jak na širší společenské úrovni, tak i v našich intimních sexuálních rendez-vous. Základem této změny je odmítnutí dělení sexuálních aktivit/praktik na předehru a sex – slova „předehra“ se rovnou můžeme zbavit úplně. Při queerování sexu totiž přestáváme následovat sexuální scénář, jehož cílem je eskalovat penetrací, a vidíme všechny způsoby prožívání rozkoše jako sex samotný. Akty jako orální sex, líbání, erotická masáž a podobně tak už nejsou jen přípravou pro něco dalšího, jakýmsi předkrmem, ale samotným hlavním chodem. Proto je důležité si pamatovat, že sex může mít nekonečné množství definicí, neustále se měnících na základě konkrétní situace, preferencí účastníků*ic nebo zkušeností a také že sex může být „úplný“ i bez penetrace.

Je také vhodné redefinovat, co považujeme za sexuální orgány a jak se díváme na sexuální pomůcky. I přesto, že se naše těla pyšní nespočtem erotogenních zón, cisheterosexuální penetrační sex se omezuje zejména na účast penisu a vaginy, občas také na celou vulvu, varlata, prsa/bradavky a ústa. Rozkoš ale můžeme vnímat kdekoli na našem těle. Je proto na čase tato další místa a jejich možnosti prozkoumat.

Sexuální pomůcky jsou často viděny jako konkurenti našich těl, přičemž jejich použití při partnerském sexu je vnímáno jako selhání či nedostatek, ať už našich těl samotných, nebo našich sexuálních zkušeností. Tyto představy stojí v cestě k našemu sexuálnímu uspokojení, navíc jsou absolutně mylné: naše těla se nedají nahradit uměle vytvořenými pomůckami, jako jsou vibrátory, dilda nebo anální kolíky. Sexuální pomůcky nám pomáhají prožít stimulaci, což je důvod, proč preferuji název sexuální pomůcky namísto sexuální hračky. Stimulace totiž často ani není lidsky možná – naše těla přeci nevibrují nebo nejsou z tvrzeného skla. Jsou to nástroje, které nám mohou pomoci zažít nové věci nebo přijít na jiné způsoby stimulace, a jejich používání proto není žádnou ostudou.

Můžeme také polemizovat nad tím, jestli lze do queerovaného sexu zahrnout také masturbaci. Proč musí být „sex“ aktivitou, kterou prožíváme jen s někým? Masturbace má totiž velkou řadu benefitů a její destigmatizace je v dnešní době naprosto namístě. Navíc, masturbace vám nezlomí srdce, nedá vám pohlavně přenosnou chorobu ani neskončí těhotenstvím. Hip hip hurá masturbaci!

Odsouzením normativních idejí o tom, co je sex, se také oprostíme od důrazu na performanci a zaměříme se na rozkoš samotnou. Queerovaný sex nám dodává prostor přemýšlet nad vlastními potřebami a prožíváním situace: Doopravdy je tohle něco, co se mi líbí, nebo to dělám jen proto, že se to ode mě očekává? Existují jiné způsoby stimulace či jiné role (například submisivní na rozdíl od dominantní, bottom versus top), díky nimž si mohu sex užívat více? Zamyšlení tohoto typu je důležité nejen během samotných sexuálních aktivit, ale také s určitým odstupem od nich, s oddechem a myslí neovlivněnou živočišnou touhou po slasti.

Queerovaný sex otevírá spoustu prostoru pro úvahy a debaty na téma důležitosti rozkoše a také mnohem lépe umožňuje diskuse ohledně konsentu, limitů a preferencí. Přímý souhlas je v popředí queerovaného sexu: a na rozdíl od cisheterosexuální tradice sexu není u určitých praktik vynucován nebo bezprostředně očekáván.

V queerovaném sexu, podle mojí vize, je velký zřetel brán na osobní preference a prožívání slasti. Zároveň je ale queerovaný sex také komunitní a komunální – bere v potaz potřeby, přání a zkušenosti partnerů*ek. Individuální postoje k sexu a rozkoši se tak snoubí a vytvářejí nová chápání sexu, znovu a znovu, bez ohledu na to, jak má sex někdo jiný nebo jaká je jeho všeobecná společenská představa. Queerovaný sex je prostorem pro sexuální požitek osvobozený od tlaku, hierarchie či stigmatu. Oslavování vlastní „neschopnosti“ naplňovat role a předpoklady je prostředkem aktivismu a uskutečnění revolučních myšlenek, a to v perfektním souladu s mottem „osobní je politické“. Queerovaný sex může být naší osobní utopií, kterou v tomto světě zajisté potřebujeme.