Cringeletter #1

prosinec, 2024

Uplynulý rok byl pro nás všechny náročný. Je proto dost snadné topit se v pocitech beznaděje a zmaru. S koncem roku (a začátkem toho nového) bychom se ale spolu s vámi chtěly trochu nadechnout čerstvého vzduchu a podívat se taky na to, co se podařilo. Utlačovatelé by nás moc rádi viděli plačící v koutě. My jim to zadostiučinění nedáme. Kromě hrůz, bizárů a absurdit se totiž každý den děje i něco jiného – lidé spolu mluví, odhalují příčiny nespravedlností, spojují se, organizují se. Bojují. V každé zemi a na každém kontinentu existují skupiny, které vzdorují. Zkrátka, nejsme na to samy*i 💖

Tohle je zároveň první cringeletter. S koncem roku máme spíš potřebu se ohlédnout zpátky a nabrat síly na všechen ten cringe, který nás čeká v roce příštím. Od ledna se ale můžete těšit na pravidelné dávky novinek ze světa i z Česka, profiltrované přes redakci Druhé : směny. Každé téma je feministické!

A to nejdůležitější na závěr: Děkujeme za veškerou podporu, kterou jste nás v roce 2024 zahrnuly*i. Jenom díky vám jsme v crowdfundingové kampani vybraly neuvěřitelných 380 000 Kč a můžeme tak každý měsíc čeřit český rybníček tématy, která jsou často opomíjená. Dávat hlas vám. A taky hodně lidí štvát.

My jsme Palestina

Navzdory kriminalizaci i policejnímu násilí pokračují po celém světě protesty volající po spravedlnosti pro palestinské obyvatelstvo. Od táborového ležení na amerických univerzitách po tisícihlavé davy na náměstích v Alžírsku, Indonésii i Mexiku – lidé sborově volají po zastavení investic i vývozu zbraní pro Izrael a po konci masového vraždění nevinných dětí i dospělých.

Bez hlasitého odporu zdola by Izraeli nejspíš prošlo úplně všechno. Díky mezinárodní solidaritě s Palestinou teď ale čelí obvinění z genocidy a vlajku nesou státy, které mají s dopady imperialismu bohaté zkušenosti – Jihoafrická republika nebo Irsko. Během roku 2024 publikovaly světové organizace zprávy, které poukazují na Izraelem páchané válečné zločiny i zločiny proti lidskosti. Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na Netanjahua. Pořád je to ale sakra málo, tlačit musíme dál. Problém neodejde se zatčením jednoho představitele vlády. Skončit musí hlavně koloniální nadvláda.

Sedmdesátnice za klima

Uskupení více než dvou tisíc seniorek uspělo v roce 2024 se svou stížností u Evropského soudu pro lidská práva, v níž bylo Švýcarsko obviněno z nedostatečné reakce na klimatickou krizi. Nečinnost vlády v oblasti ochrany klimatu podle nich narušuje jejich právo na zdraví i kvalitu života. Dopady nejvíc odnesou ti nejzranitelnější. Právě genderový aspekt klimatické krize se mimo jiné objevil jako argument v jejich stížnosti. A Evropský soud pro lidská práva jim dal za pravdu. Po celém světě právě probíhají stovky podobných klimažalob, v úsilí pokračuje i ta česká a momentálně pro svou ústavní stížnost využívá i precedentu ze Švýcarska. Je naprosto absurdní, že musí lidé věnovat svůj volný čas i finance na to, aby bojovali proti vlastní politické reprezentaci, která jim aktivně zapaluje trávu pod nohama. Oh well. Soudní řešení je každopádně jenom jedním z prstů naší široce rozkročené afinitní skupinky, proto pokračujeme i v tvorbě alternativ a budování hnutí zespoda!

V Argentině už trpělivost došla

Statisíce pracujících vyšly letos během generální stávky v Argentině do ulic, aby protestovaly proti škrtům nového prezidenta Javiera Mileie. Místní ekonom s motorovou pilou tak zakouší, jak lidé reagují na ořezávání veřejných služeb: masovou mobilizací. Mimochodem, Milei svoji politiku ospravedlňuje snižováním státního deficitu. Hm, zní vám to povědomě?

V březnu byla na Mezinárodní den žen součástí i feministická stávka. „Obhajujeme a ctíme úsilí dělnic, které bojovaly před námi. Říkáme, že svoboda je naše, a ne trhů ani vlád!“ znělo z amplionů. Se slzou v oku vzpomínáme na české karafiátky a děkovačky za naši neskonalou trpělivost. Tak příští rok?

Francie historicky první (akorát že vůbec)

Francie letos do ústavy zakotvila právo na interrupce. Podle většiny mediálních výstupů se jedná o první zemi na světě, ale ejhle, Jugoslávie tak učinila už v roce 1974. Hrdiny*kami Francie každopádně nejsou stovky poslanců*kyň, které pro to zvedli*y ruku. Je to hlavně zásluha hnutí a organizací, které téma neúnavně zvedaly a bojovaly za právo lidí svobodně rozhodovat o svém těle. Úsilí každopádně nekončí. Ani tohle vítězství totiž pořád neznamená, že na interrupce včas, bezpečně a bezplatně dosáhnou všichni, kteří je potřebují.

O pár měsíců později rozbouřila zemi kauza týkající se sexualizovaného násilí. Gisèle Pelicot se rozhodla vzdát anonymity během soudního procesu proti svému manželovi. Ukázala, že hanba rozhodně nepatří přeživším. A taky že se velice často nejedná o náhodné týpky v parku, ale o naše kamarády, partnery nebo příbuzné. Případ vzbudil obrovskou veřejnou podporu, bylo by ale dobré se taky bavit o tom, že zavřít pár mužů do vězení nestačí. Odstranit musíme hlavně kulturu, ve které je normou degradace žen i násilí na nich páchané.

Nevykopeš!

Srbská vláda letos obnovila snahy o zahájení těžby lithia na západě země. Mezinárodní společnost s pochybnou historií má podle klasického scénáře přijet, vydrancovat půdu a nacpat další peníze do kapes bohatých. Zastánci*kyně se ohání udržitelností a elektroauty, na která si ale obyčejníé Srbové\ky nejspíš nikdy nenašetří a která tak budou zase fungovat jenom jako utišení svědomí pro privilegované. Desetitisíce lidí včetně místních farmářů*ek proto proti těžbě už měsíce protestují, hrozí občanskou neposlušností a blokádami, a to navzdory zastrašování a zatýkání. Nebojí se společně a zdola vytvářet tlak na instituce, politickou reprezentaci i Evropskou unii, která těžbu podporuje.

Historické bare minimum pro Evropu

Belgie se letos stala první evropskou zemí, která zavedla pracovní práva pro sexuálně pracující. Nově mají nárok na běžné pracovní smlouvy, zdravotní pojištění nebo mateřskou „dovolenou“. Nebudou tak muset pracovat nemocné*í nebo třeba druhý den po porodu, aby byly*i schopné\í se uživit. Díky kolektivní snaze belgického hnutí sexuálně pracujících tamním zákonodárcům*kyním konečně došlo, že sexuální práce je… no, práce.

Z kokosové palmy nepřekvapivě nic nespadlo

Na amerických volbách jsme si letos mohly*i znovu ověřit, že symbolická reprezentace, naskakování na tiktok trendy ani podpora od reality odtržených celebrit nedokážou zamlžit fakt, že se lidem zkrátka nežije dobře. Důkazem je, že by teď proti komukoli z republikánské i demokratické strany nejspíš vyhrál člověk obviněný z vraždy a státního terorizzmu ✨ Ukazuje se, že lidé už mají po krk toho, jak po nich vládnoucí třída šlape. Ve skutečnosti to totiž není levo versus pravo, ale hrstka nejbohatších versus zbylých devadesát devět procent. Doufejme, že nezůstane u memísků „hot vraha“ a lidé se začnou doopravdy organizovat.

I Česko udělalo dva krůčky

Taky u nás letos několikrát zasvítilo slunko. Ústavní soud v květnu zrušil zákonnou povinnost kastrací při úřední změně pohlaví, která hrubě porušovala důstojnost trans osob. Opět ale není třeba tleskat institucím, výhru si vybojovali*y hlavně aktivisti*ky, kteří*ré téma roky neúnavně zvedali*y a zase museli*y stát dotlačit k aktivitě. K právu na sebeurčení i skutečnému osvobození je daleko, ale díky úsilí českého trans hnutí zase o trošku blíž.

Rok 2024 konečně přinesl taky redefinici znásilnění. Už se tak po nás nebude vyžadovat, abychom kopaly*i a křičely*i. Ne zkrátka znamená ne. Sítem už tak snad nebudou propadat situace, ve kterých zamrzneme nebo partnerovi nezvládneme při naléhání popáté říct, že prostě nechceme.