Někde pod vrstvou
ještě mokrého betonu
našeho každodenního divadla
V zahradě růží
kde nemusím mít obličej
nemusím někdo být
Rozbíjím zrcadlo
svojí maskulinity
Rvu si oči z lebky
protože nefungujou
Objekty v zrcadle se můžou zdát
jiné než doopravdy jsou

Luki Ticháček