Eliška Koldová (ona/její) pochází ze Zlína, ale velkou část dětství strávila u babičky na vesnici v moravských Sudetech. Pije hodně kávy, pomalým tempem čte feministickou literaturu, píše do Druhé : směny, na Alarm a nejraději do deníku. Má ráda svíčky, tanec, veganské koláčky, odboráře*ky a dlouhé hlasové zprávy s Majou Vusilović. Ve volném (i pracovním) čase ráda neslušně poslouchá cizí konverzace, představuje si budoucnost bez námezdní práce a právo v post-státní společnosti.