můj dům míval čtyři stěny
stůl na něm knihy a okno
do zahrady jejíž zdi se táhly
tak daleko kam jsem jen dohlédl
míval jsem jméno které
bylo jenom moje kočku slunící
se na verandě a troubení aut znělo
jako ten nejobyčejnější zvuk na světě

Allāh miluje vše krásné a já taky píšu
na rozbořenou zeď zahrady pár minut
před dalším dnem před dalším odchodem

Sufian Massalema