Všechno to neznámo za cizími okny
večer se rozsvicuje
za mraky závěsů.
Na který se díváš –
ten ti právě hází stín do očí.

Domácnost je sloveso.
Víc se skloňuje za rody
než za časy.
Domácnost se skloňuje v okně naproti;
staň venku před vlastním oknem
a pochopíš to.

Úryvek z básně Iryny Zahladko

obklopilx jsem tě lidskostí řeči
všechny dny vadnou
když přichází strach
zavřelx jsme se do prstů Země
vně teplých dlaní
se schovává cit

prorůstá námi
něco co vyléčí
rozbité naděje přetěžkých let
prorůstá námi nejčistší z úmyslů

chci pro nás lásku
co přetvoří svět
Olga Wawracz

kdy jsme se naposledy dotýkalx –
navzájem? vlastního těla? země?
statistiky nás přibližují sebevraždě
sotva tě slyším – sotva slyším sebe
zavři oči:

odchod je nalezení jiného místa
hranice jen skleněná tabule
jizvy nám budou průvodcem
střepy – šperky kolek krků a zápěstí

nepatříme
neumíme jejich jazykem – nechceme
když se ptají – mlčíme držíme se
a nasloucháme jen vlastnímu dechu

Petya Stach

Prašné cesty topoly a osikami.
Na tuhle zem
nepadá žádná voda,
jen lepkavé krůpěje kopřiv.

Ony tu chodí nízko,
podle azimutů skrze neposekané proluky
vyhýbají se bolševníku a jedí ostružiny.
Nejsou v mapách,
trhají díry do sítí souřadnic.

Jakub Caha

seděl jsem
na dlouhých výsleších pro nic, pro přejezdy hranic s věcmi
seděla jsi
na nekonečných sezeních, na skupinách pro jednotlivá přiznání
sedělx jsi
v rohu místnosti ve strachu z umístění do opačného rohu cely

sedíme spolu
v čekárnách zadních místnostech, čekáme na smíření
a nakonec

stojíme naproti sobě, nesmyslné hroby
není čas pochopit, jen svědčit
v pachu dezinfekce složek verdiktů obušků a tmy vždycky
zůstaneš sedět na druhé straně přepážky stejně jako oni

naslouchej
musíme to všechno zničit

Jiří Šimčík

nic se neděje
je prošedlé úterý o pět let později ptáš se mě proč je mi najednou těsno
ale nic
se nestalo
jen něco se vynoří v místnosti z rohu ty jsi to neviděl
ty za to nemůžeš už je to dávno
nevím jak to vysvětlit, že je tu s námi
něco, co zanechá průhledné šrámy
teď se nic neděje
ale bojuju o život
i o pět let později
Olga Wawracz

Dávné lodi připlouvaly
na vzdálené břehy
přicházely s nimi
bolesti a nářky
když pasažéři vstoupili
do domovů místních
je čas vzít zpět
co bylo staletí jim bráno
nechme stranou klišé
stereotypy bezcenné
už nepotřebujeme křičet
o vlastnictví a dobyvání
ale o vzájemném respektu a pochopení

Dekolonko Dekolonizacić

A jak Země sviští
tinnitus co mě
od dětství znervózňuje
ani mý unavený oči
nepřehlédnou
tu dusivou nespravedlnost

a ty bys mi na zádech
pořád stavěl zdi

nerozumíš slovům
mý tělo kolektivní objetí

a že mě ten tlak
zocelil.

Jakub Strouhal

Někde pod vrstvou
ještě mokrého betonu
našeho každodenního divadla
V zahradě růží
kde nemusím mít obličej
nemusím někdo být
Rozbíjím zrcadlo
svojí maskulinity
Rvu si oči z lebky
protože nefungujou
Objekty v zrcadle se můžou zdát
jiné než doopravdy jsou

Luki Ticháček

K letošnímu svátku přeji
svobodu všem, co jim stále
pod kolena hážou klacky
nesmyslná pravidla.
Dnes přeji všem, co bojují
o každičký kousek vzduchu
hezký svátek toho, že jsme
spolu trochu víc.
Ke dnešnímu dni totiž
už nemyslím jen na ženy.
Víte, co chci k svátku?
Sedět v kruhu s vámi všemi
povídat si, upéct dort
a naplánovat stávku.
Olga Wawracz

námezdně se vzdáme
lidskosti a jména
při odchodech do práce
jsme kořist vlastních nutností
když jdeme s kůží na trh
jsme jak užitkové zboží
co kdyby táta mohl být s dětmi?
co kdybychom mámu neviděly plakat?
přeju si svět kde můžeme v úterý
sedět na nádraží s dětmi a přáteli
přeju si svět kde práce je všechno
co děláme pro radost
s láskou a spolu
Olga Wawracz

už nemůžeš
jsi non stop pryč za pokojík a mýdlo
jsi slabá, to jsi zjistila
když umíraly krávy
že není kam se schovat
ani před tím co tě baví
když sama sobě musíš ordinovat tresty
není tu čas
si byť všimnout kde to bolí
na strmých cestách běháš pro falešné cíle
a dávno na to nemáš
nejsi živá
i když pořád něco děláš
Olga Wawracz

přesto jak tě objímá
jsi nucena ho podrobovat
nesmyslným zkouškám
kdekdo má nárok na tvé vlastní
to, co je
revoluční hmota
zbraň něhy k tobě neodlučná
i unikátní místo boje
že jsi moc velká? snad moc hlučná?
to tvé že není jak by mělo?
vždyť má být tak, jak právě je!
copak to nevíš? vždyť tvé tělo
není jim k mání, je jen tvoje
Olga Wawracz

znáš sedm pádů útlaku
všímáš si nahnilých jazyků shora
z titulků hryžou
strašlivé ismy
až bude rodič chtít zabít dítě
použije k tomu
ustálenou frázi
nechci k tobě mluvit v binaritě rodu
hodnotu lidského odmítám skloňovat
vyberme si tedy jiná sdělení
pokud to nazveš pravým jménem
mašina
na chvíli zkamení
Olga Wawracz

od devíti do pěti su beze jména
osm až dvanáct meju hajzly
od tří na montovně
dneska mám noční
zítra umřu v kanclu
a šéf mě nahradí
už nejsem ahoj jsem Zpracovatel
dneska mi dali
dé pé pé
každá jsme v prdeli, každý takřka
sloužíme dneska za nic moc
ale zítra
budu odborářka

Olga Wawracz

určili pro nás nové hrozby
výrazně označili nepřátele
prý přicházejí ze západu pro tvý děti
magoři v sukních no to je zvrhlost
prý lidé obourodí představují zkázu
říkal pan farář
když mizel s ministranty za oponu
říkal pan premiér
usvědčen z predátorství
hlavně se bojte všeho bez bináru
a příště zase zvolte
naši jedovatou zášť

Olga Wawracz

Chci přijít domů a
Válet se ve své domácnosti.
Chci mít domov
A ne tu jednu roli
V domácnosti
Na kterou jsi mě připravovala dvacet let
(zadarmo)
Chci být s tebou, s ní, s ním, s námi.
Chci spolu s vámi
V naší osvobozené domácnosti
Vyčistit trubky
Aby se nám lépe žilo.

Dejte lidem vložky.
Doma, v práci, ve škole.
Proč se donosit všechny gamety stalo povinností
pro ženy a translidi,
a mocní muži stále vedou debaty
o ekonomice, porodních sálech a ujišťují sami sebe,
že nikoho nenechají klesnout,
nesterilizují Romky, nebo lidi s postižením?
Chceme reprodukční spravedlnost,
chceme víc než vložky zadarmo.

Přišel čas na druhou směnu
Budovat infrastruktury péče
V propojeném světě prezidentek které slyší
Bez voleb na úkor tvárnější většiny
Ve tváři země bez jasných hranic
Bez pozice západu jako hlavního soudce
Který se rozkročí nad tím vším queer a Jiným
Bez dělení lidí do malých buněk
Které si mají poradit samy
Z pozice plesu druhého světa
Co po nocích a odpolední kroutí nejistou směnu
Sníme o právu na střechu nad hlavou pro všechny
Setkat se a provázet se po svých světech