Levice neumí memovat,
Pravice neumí memovat,
Liberálové neumí memovat.
Jednou z těch krindžů umřu
a zakopaj mě na smetišti dějin
a tam pod anonymním jménem 
budu si vyrábět,
Všechno, co na internetu mi chybělo.

Halina Krindžovská

Komu patří moje první
vydechnutí do tmy?
v zdravém těle stejně žije tisíc malých včel
když stojím za láskou
tak mě podpírají druzí
vytváříme sféry
které objímají stín
vyžadují stejnost jenže já se proměním
chtějí mě mít tichou ale
když mé tělo zpívá
splývám s ním

Olga Wawracz

tady se toho hodně děje
kyselými nehty a natrženou kůžičkou
vsakujeme citrusy
rozmáčený překryv spolykaný dužinou
nám brání v okamžiku
zařaditelné pohyby
tvýma hořkýma rukama ukrajuju cípy slunce
mýma horkýma očima rozmazáváš citrínové sloupce
zředitelné polohy
z ruky do ruky pichlavý význam
poslední komentář: pár kapek šťávy minulo nádobu
a sahá to až sem

Antonín Zhořec

můj dům míval čtyři stěny
stůl na něm knihy a okno
do zahrady jejíž zdi se táhly
tak daleko kam jsem jen dohlédl
míval jsem jméno které
bylo jenom moje kočku slunící
se na verandě a troubení aut znělo
jako ten nejobyčejnější zvuk na světě

Allāh miluje vše krásné a já taky píšu
na rozbořenou zeď zahrady pár minut
před dalším dnem před dalším odchodem

Sufian Massalema

Všechno to neznámo za cizími okny
večer se rozsvicuje
za mraky závěsů.
Na který se díváš –
ten ti právě hází stín do očí.

Domácnost je sloveso.
Víc se skloňuje za rody
než za časy.
Domácnost se skloňuje v okně naproti;
staň venku před vlastním oknem
a pochopíš to.

Úryvek z básně Iryny Zahladko

obklopilx jsem tě lidskostí řeči
všechny dny vadnou
když přichází strach
zavřelx jsme se do prstů Země
vně teplých dlaní
se schovává cit

prorůstá námi
něco co vyléčí
rozbité naděje přetěžkých let
prorůstá námi nejčistší z úmyslů

chci pro nás lásku
co přetvoří svět
Olga Wawracz