Všechno to neznámo za cizími okny
večer se rozsvicuje
za mraky závěsů.
Na který se díváš –
ten ti právě hází stín do očí.

Domácnost je sloveso.
Víc se skloňuje za rody
než za časy.
Domácnost se skloňuje v okně naproti;
staň venku před vlastním oknem
a pochopíš to.

Úryvek z básně Iryny Zahladko

obklopilx jsem tě lidskostí řeči
všechny dny vadnou
když přichází strach
zavřelx jsme se do prstů Země
vně teplých dlaní
se schovává cit

prorůstá námi
něco co vyléčí
rozbité naděje přetěžkých let
prorůstá námi nejčistší z úmyslů

chci pro nás lásku
co přetvoří svět
Olga Wawracz

kdy jsme se naposledy dotýkalx –
navzájem? vlastního těla? země?
statistiky nás přibližují sebevraždě
sotva tě slyším – sotva slyším sebe
zavři oči:

odchod je nalezení jiného místa
hranice jen skleněná tabule
jizvy nám budou průvodcem
střepy – šperky kolek krků a zápěstí

nepatříme
neumíme jejich jazykem – nechceme
když se ptají – mlčíme držíme se
a nasloucháme jen vlastnímu dechu

Petya Stach

Prašné cesty topoly a osikami.
Na tuhle zem
nepadá žádná voda,
jen lepkavé krůpěje kopřiv.

Ony tu chodí nízko,
podle azimutů skrze neposekané proluky
vyhýbají se bolševníku a jedí ostružiny.
Nejsou v mapách,
trhají díry do sítí souřadnic.

Jakub Caha

seděl jsem
na dlouhých výsleších pro nic, pro přejezdy hranic s věcmi
seděla jsi
na nekonečných sezeních, na skupinách pro jednotlivá přiznání
sedělx jsi
v rohu místnosti ve strachu z umístění do opačného rohu cely

sedíme spolu
v čekárnách zadních místnostech, čekáme na smíření
a nakonec

stojíme naproti sobě, nesmyslné hroby
není čas pochopit, jen svědčit
v pachu dezinfekce složek verdiktů obušků a tmy vždycky
zůstaneš sedět na druhé straně přepážky stejně jako oni

naslouchej
musíme to všechno zničit

Jiří Šimčík

nic se neděje
je prošedlé úterý o pět let později ptáš se mě proč je mi najednou těsno
ale nic
se nestalo
jen něco se vynoří v místnosti z rohu ty jsi to neviděl
ty za to nemůžeš už je to dávno
nevím jak to vysvětlit, že je tu s námi
něco, co zanechá průhledné šrámy
teď se nic neděje
ale bojuju o život
i o pět let později
Olga Wawracz