vše, co o sobě doposud vím
vím z knih z hudby z pláče při česání vlasů
z krve na nůžkách ze strachu
vše, co o nás vím
vím z hvězd, tam někde jsme vepsaní, tam je naše černošství
žít na tomhle světě znamená být jím rozzuřen*a
říkám si: možná, jen možná
nám nezbývá než ho změnit

Eva Pavla Ngamokoba

Hej, potížistky,
Dejme lidem koblihy,
Sbohem průšvihy.
Čarodějmila Koštátková

Ohrnulas nosem, „je to prodej těla“,
Jako kdybys v kanclu sedět
Dobrovolně chtěla.
Přestaň moralizovat a prudit,
Tohle je kapitalismus,
Tady se tělo prodává běžně.
Začni radši makat,
Aby nemusel nikdo,
Na komandy šéfa skákat.

Andrea Solidorkin

Levice neumí memovat,
Pravice neumí memovat,
Liberálové neumí memovat.
Jednou z těch krindžů umřu
a zakopaj mě na smetišti dějin
a tam pod anonymním jménem 
budu si vyrábět,
Všechno, co na internetu mi chybělo.

Halina Krindžovská

Komu patří moje první
vydechnutí do tmy?
v zdravém těle stejně žije tisíc malých včel
když stojím za láskou
tak mě podpírají druzí
vytváříme sféry
které objímají stín
vyžadují stejnost jenže já se proměním
chtějí mě mít tichou ale
když mé tělo zpívá
splývám s ním

Olga Wawracz

tady se toho hodně děje
kyselými nehty a natrženou kůžičkou
vsakujeme citrusy
rozmáčený překryv spolykaný dužinou
nám brání v okamžiku
zařaditelné pohyby
tvýma hořkýma rukama ukrajuju cípy slunce
mýma horkýma očima rozmazáváš citrínové sloupce
zředitelné polohy
z ruky do ruky pichlavý význam
poslední komentář: pár kapek šťávy minulo nádobu
a sahá to až sem

Antonín Zhořec