nic se neděje
je prošedlé úterý o pět let později ptáš se mě proč je mi najednou těsno
ale nic
se nestalo
jen něco se vynoří v místnosti z rohu ty jsi to neviděl
ty za to nemůžeš už je to dávno
nevím jak to vysvětlit, že je tu s námi
něco, co zanechá průhledné šrámy
teď se nic neděje
ale bojuju o život
i o pět let později
Olga Wawracz

Dávné lodi připlouvaly
na vzdálené břehy
přicházely s nimi
bolesti a nářky
když pasažéři vstoupili
do domovů místních
je čas vzít zpět
co bylo staletí jim bráno
nechme stranou klišé
stereotypy bezcenné
už nepotřebujeme křičet
o vlastnictví a dobyvání
ale o vzájemném respektu a pochopení

Dekolonko Dekolonizacić

A jak Země sviští
tinnitus co mě
od dětství znervózňuje
ani mý unavený oči
nepřehlédnou
tu dusivou nespravedlnost

a ty bys mi na zádech
pořád stavěl zdi

nerozumíš slovům
mý tělo kolektivní objetí

a že mě ten tlak
zocelil.

Jakub Strouhal

Někde pod vrstvou
ještě mokrého betonu
našeho každodenního divadla
V zahradě růží
kde nemusím mít obličej
nemusím někdo být
Rozbíjím zrcadlo
svojí maskulinity
Rvu si oči z lebky
protože nefungujou
Objekty v zrcadle se můžou zdát
jiné než doopravdy jsou

Luki Ticháček

K letošnímu svátku přeji
svobodu všem, co jim stále
pod kolena hážou klacky
nesmyslná pravidla.
Dnes přeji všem, co bojují
o každičký kousek vzduchu
hezký svátek toho, že jsme
spolu trochu víc.
Ke dnešnímu dni totiž
už nemyslím jen na ženy.
Víte, co chci k svátku?
Sedět v kruhu s vámi všemi
povídat si, upéct dort
a naplánovat stávku.
Olga Wawracz

námezdně se vzdáme
lidskosti a jména
při odchodech do práce
jsme kořist vlastních nutností
když jdeme s kůží na trh
jsme jak užitkové zboží
co kdyby táta mohl být s dětmi?
co kdybychom mámu neviděly plakat?
přeju si svět kde můžeme v úterý
sedět na nádraží s dětmi a přáteli
přeju si svět kde práce je všechno
co děláme pro radost
s láskou a spolu
Olga Wawracz